S novým jarem obléká i AzeReT nový šat, tentokrát z barev touhy, vášně a her. A jakých? To určíte sami… NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI se jmenuje výstava, která začíná 23. března

JAN KUNOVSKÝ
akademický malíř

Tvorba Jana Kunovského evokuje umělce renesanční doby, schopné obsáhnout širokou škálu tvůrčích prostředků.
Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Realizoval více než sedm desítek samostatných výstav a více než tři desítky performancí a také se účastnil mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Mimo jiné byl odměněn hlavní cenou reliéfního objektu „Objekt 2,5-97“. Několik let připravoval výtvarné podklady pro balet Národního divadla, ilustroval obaly alb Supraphonu a Pantonu, spolupracoval s Českou televizí. Jeho obrazy můžeme najít ve sbírkách a galeriích naší republiky, sbírkách Ministerstva kultury ČR a Památníku písemnictví v Praze.

Současná tvorba Jana Kunovského, ať už ve formě kreseb, obrazů, objektů, či ta založena na syntéze různých uměleckých disciplin, má kořeny v době, kdy ho touha po zachycení pohybu ženského těla přivedla do baletního souboru Národního divadla. Tam objevil pro své vyjádření další nové dimenze. Ze spolupráce s tanečníky vznikly výtvarné performance, jejíchž choreografkou,  představitelkou hlavních ženských rolí a především výtvarnou Múzou a věčnou inspirací se stala sólistka baletu Tereza Podařilová.  Na komorní scéně Divadla Kolowrat společně uvedli výtvarně-taneční báseň Sirael, která byla vybrána do programové struktury  „Praha – evropské město kultury 2000“.

Symbol  Sirael inspiroval Kunovského i k dalším projektům, které uvedl v řadě českých galerií, výstavních síní a v reprezentativních prostorech – například na Pražském hradě v Rudolfově galerii.
Vznikly také projekty Theatrum Mundi na venkovních balkonech Národního divadla a Eniel na pražském Vyšehradě.
Na základě těchto úspěchů byl natočen pro Českou televizi jeho autorský film. Nejnovější projekt „Nebezpečná setkání“ byl inspirován markýzou  de Merteuil, kterou Tereza Podařilová ztvárnila v představení Valmont. Po úspěšné prezentaci v Praze, dostal Jan nabídku téma dále rozvíjet v Paříži.

Obrazy a kresby inspirované jak Valmontem, tak Paříží, mohou návštěvníci nyní shlédnout v Galeri AzeReT.

HOSTEM VÝSTAVY
je JAN STRIMPL

Po absolvování ČVUT FEL absolvoval FAMU, obor kamera.
Od roku 1993 pracuje jako kameraman na volné noze.

Někteří lidé naším životem jen projdou… jiní do něj vstoupí a stojí v něm, i když už dávno odešli. Tak by se dalo popsat osudové setkání Jana Strimpla s osobností Josefa Sudka, se kterým strávil poslední dekádu jeho života, jako jeho učmuč (učedník). Vstřebával jeho trpělivost, sebekritičnost, osobitý humor i moudrost.
Po absolvování FAMU se stal kmenovým kameramanem Telexportu, kde pracoval na realizaci řady dokumentů pro zahraniční partnery. Jako kameraman se zároveň externě podílel na zakázkových snímcích ArtCentra a Merkuru.
Stovky hodin, které prochodil s Josefem Sudkem, kdy Sudek nacházel náměty svých budoucích fotografií, působily na Jana Strimpla tak silně, že se celou řadu let úmyslně vyhýbal fotografii z obav, aby se nestal jeho epigonem. Fotografii se začal věnovat až v posledních letech a to díky vlivu světoznámé historičky umění Anny Fárové, která se, mimo jiné, systematicky věnovala tvorbě Josefa Sudka.
Na rozdíl od realistické tvorby kameramanské se ve fotografii Jan Strimpl uchyluje k abstraktnímu vnímání světa. Náměty svých fotografiií mívá pečlivě promyšlené, takže vlastní realizace snímku nepodléhá nahodilosti, ale je vizualizací jeho představy.