Ještě naposled před časem léta a prázdnin  otevírá teď galerie Azeret  své brány a vítá akademickou malířku paní Pavlu Kroupovou a samo sebou také Vás všechny, kdo se rádi touláte tam, kde hovoří duše malířova a díváte se a posloucháte.

Pavla Kroupová

Výstava: Vzdáleně blízko

Možná jste to už někdce zažili. Ten pocit jste už měli. Nevíte to jistě, je to jenom závan jakéhosi deja vu. Tohle jsem už někde viděl, možná jsem tam byl, ve snu, nebo v minulém životě…?
Není to obraz jedné krajiny, je to součet pohledů na krajinu, v různých časech a vzdálenostech, množina krajin, složenina makro a mikro pohledů. Perspektiva se mění a láme s úhlem pohledu a vzdáleností pozorovatele… přitom jsou vnímány současně… mísení a prolínání Kvantum krajin… být na více místech najednou, tam kdes byl a kam půjdeš… Krajina jako symbol pro cestu (putování) myšlenek, asociací, pocitů… a není to ani krajina, je to samotný obraz (odraz) pocitů mísících se dohromady a prolínajících se navzájem… linky a barevné skvrny vyplouvají a ztrácejí se, zůstávají jako myšlenkové dimenze zatímco žiješ jinou realitu.
Bílá plocha není barva, ale bílé místo, prostor pro sny, místo k odcházení, vědomí a
nevědomí, ztracený svět, jiná dimenze, kde se můžeš schovat i ztratit. Nalepený ornamentální papír, vložná věc „z jiného světa“ reálná protože je už vyrobená, koupená, potvrzená, všeobecně používaná kýmkoli a jakkoli. Vkládám útržek, zbytek, jako stopu reality, indicii k návratu.

Fotografie jsem původně nepořizovala za účelem nějaké veřejné prezentace, vznikaly jako moje vlastní poznatky, záznamy k inspiraci. Jako potřeba nějak zachytit tyto útvary v písku, protože jsou tak dočasné. Záznamy, svědectví. Snad ze snahy dát vědět, že tu byl někdo, kdo se díval, že si někdo všimnul (když už si ta příroda dala tu práci to vytvořit). Je to spojování náhodných útvarů s mými vlastními asociacemi, .. potkávání. Jako zachycování nějakých signálů a volání. Odpovědi na nepoložené otázky. Věštění z kávové sedliny.
Dovolit si nechat myšlenky a pocity volně plynout. Nacházení něčeho, co jste nehledali. Jako v pohádce jdi tam nevím kam, přines to, nevím co. Ne jako putování s nějakým cílem, ale mít jako mít otevřeno pro návštěvu, která by mohla možná přijít.
Obojí je tak trochu používání mnou nevytvořených věcí. Jednou poskládám věci podle svých myšlenek, podruhé myšlenky do viděných a přírodou vytvořených situací.
Asociační situace.

Mgr.ak.mal. Pavla Kroupová
žije a pracuje v Praze

Pracovní zkušenosti:
abstraktní malba, dětská ilustrace, grafická úprava knih, práce pro reklamu, interiérový design

Vzdělání
1986 – 1988  Vysoká škola výtvarných umění Bratislava, malířský ateliér
1989 – 1993   AVU Praha, malířský atelier Jiřího Sopka a ateliér kresby Jitky Svobodové
1992              stipendi Sommeracademie Salzburg, studio Adrieny Šimotové

Výstavy:
1989  Biennale of the Art Schools of Europe Antwerpen Belgium
1993  Galerie Atrium Praha
1993  YAISA, Aaisu Japan
2014  kavárna Maraton Praha
2014  WBTCB gallery Praha
2016  ArtSafari 31, Studio Bubec Praha
2016  „Žádná odpověď“, Galerie tiskárny Karmášek České Budějovice
2017  „Poškole“, Galerie kina Hvězda Uherské Hradiště