Ještě naposled před časem léta a prázdnin otevírá teď galerie Azeret své brány a vítá akademickou malířku paní Pavlu Kroupovou a samo sebou také Vás všechny, kdo se rádi touláte tam, kde hovoří duše malířova a díváte se a posloucháte.
Pavla Kroupová
Výstava: Vzdáleně blízko
Možná jste to už někdce zažili. Ten pocit jste už měli. Nevíte to jistě, je to jenom závan jakéhosi deja vu. Tohle jsem už někde viděl, možná jsem tam byl, ve snu, nebo v minulém životě…?
Není to obraz jedné krajiny, je to součet pohledů na krajinu, v různých časech a vzdálenostech, množina krajin, složenina makro a mikro pohledů. Perspektiva se mění a láme s úhlem pohledu a vzdáleností pozorovatele… přitom jsou vnímány současně… mísení a prolínání Kvantum krajin… být na více místech najednou, tam kdes byl a kam půjdeš… Krajina jako symbol pro cestu (putování) myšlenek, asociací, pocitů… a není to ani krajina, je to samotný obraz (odraz) pocitů mísících se dohromady a prolínajících se navzájem… linky a barevné skvrny vyplouvají a ztrácejí se, zůstávají jako myšlenkové dimenze zatímco žiješ jinou realitu.
Bílá plocha není barva, ale bílé místo, prostor pro sny, místo k odcházení, vědomí a
nevědomí, ztracený svět, jiná dimenze, kde se můžeš schovat i ztratit. Nalepený ornamentální papír, vložná věc „z jiného světa“ reálná protože je už vyrobená, koupená, potvrzená, všeobecně používaná kýmkoli a jakkoli. Vkládám útržek, zbytek, jako stopu reality, indicii k návratu.
Fotografie jsem původně nepořizovala za účelem nějaké veřejné prezentace, vznikaly jako moje vlastní poznatky, záznamy k inspiraci. Jako potřeba nějak zachytit tyto útvary v písku, protože jsou tak dočasné. Záznamy, svědectví. Snad ze snahy dát vědět, že tu byl někdo, kdo se díval, že si někdo všimnul (když už si ta příroda dala tu práci to vytvořit). Je to spojování náhodných útvarů s mými vlastními asociacemi, .. potkávání. Jako zachycování nějakých signálů a volání. Odpovědi na nepoložené otázky. Věštění z kávové sedliny.
Dovolit si nechat myšlenky a pocity volně plynout. Nacházení něčeho, co jste nehledali. Jako v pohádce jdi tam nevím kam, přines to, nevím co. Ne jako putování s nějakým cílem, ale mít jako mít otevřeno pro návštěvu, která by mohla možná přijít.
Obojí je tak trochu používání mnou nevytvořených věcí. Jednou poskládám věci podle svých myšlenek, podruhé myšlenky do viděných a přírodou vytvořených situací.
Asociační situace.
Mgr.ak.mal. Pavla Kroupová
žije a pracuje v Praze
Pracovní zkušenosti:
abstraktní malba, dětská ilustrace, grafická úprava knih, práce pro reklamu, interiérový design
Vzdělání
1986 – 1988 Vysoká škola výtvarných umění Bratislava, malířský ateliér
1989 – 1993 AVU Praha, malířský atelier Jiřího Sopka a ateliér kresby Jitky Svobodové
1992 stipendi Sommeracademie Salzburg, studio Adrieny Šimotové
Výstavy:
1989 Biennale of the Art Schools of Europe Antwerpen Belgium
1993 Galerie Atrium Praha
1993 YAISA, Aaisu Japan
2014 kavárna Maraton Praha
2014 WBTCB gallery Praha
2016 ArtSafari 31, Studio Bubec Praha
2016 „Žádná odpověď“, Galerie tiskárny Karmášek České Budějovice
2017 „Poškole“, Galerie kina Hvězda Uherské Hradiště