Tento článek, který jsem před pár lety napsala pro časopis Krásná paní, jsem dala jednomu novináři jako odpověd na jeho otázku, proč mám právě galerii.

A je to tady. Chladný ranní vánek se prohání naší ložnicí a já se probouzím z letního spánku. Miluju, když začíná podzim. Vzduch je nabitý energií a já mám chuť vzlétnout. Nutně potřebuji za jednou ze svých lásek. Paříží. Zamilovala jsem se do ní už jako malá holka, když do mého Pražského pokojíčku přijel na svém koni poprvé Dumasův D’Artagnan a vzal mě sebou do toho úžasného města. Po něm pak přišli další, kteří bývali kdysi z masa a kostí a získali si můj obdiv, úctu, stali se mými učiteli a nějakým zvláštním způsobem i mojí součástí. Proust, Flaubert, Sand, Colette, Sartre, Beauvoir, Sagan, Hemingway se svým: „Pohyblivým svátkem“… Gauguin, Picaso, Lautrec, Matis, Modigliani… a mnoho dalších
A Rodin – Auguste Rodin. Celý příspěvek →

(Zorka bude královnou naší galerie v říjnu 2011.)

Představit paní Zoru Jandovou není vůbec věc snadná, ač by se to mnoha lidem sledujícím svět show businessu mohlo tak zdát. Je to přece herečka a zpěvačka – někdo si k tomu přidá „Žena hudebního skladatele Zdenka Merty“. Ano, ale málokdo už ví, že ne všechny noty, které opouští Zdeňkovo nahrávací studio jsou pouze jeho. Zora také skládá písně, některé jsou staré už čtvrt století. Vydaly se, hrály se, tak si do životopisu může připsat i profesi skladatelky. Na otázku jak se cítila v dobách, kdy v tomto ohledu stála zcela za zády svého muže, se dnes usmívá: „Bylo to tenkrát šikovnější s organizací. Brali jsme vše jako naše společné autorské písně. To že texty byly moje, se vědělo. Zdeněk hrál, já zpívala. Fandili jsme si vzájemně a bylo jedno, kdo udělal co. Dařilo se nám. Jen někdy přišly chvilky, kdy se mi chtělo zakřičet – tahle skladba, to jsem jenom já! Ale nikdy jsem to neudělala.“
Celý příspěvek →