Jde muž po silnici a vidí opuštěné, hladové, plačící dítě. Zeptá se Boha: „ Proč tohle všechno dopustíš, copak nemůžeš něco udělat?“ A Bůh řekne: „ Ale já už jsem udělal. Stvořil jsem tebe.“
Milá Pavlo, přidávám se k té nekonečné řadě malých dětí z různých konců světa a říkám stejně s nimi : „ Děkuji, že jste.“ Patříte k těm šťastným a odvážným z nás, kteří následují hlas svého srdce a spojí povolání se svým životním posláním. Odvážným, protože jste po dokončení Vysoké školy ekonomické získala pracovní nabídku ve světě špičkového managementu, kterou jste hodila do odpadkového koše neuskutečněných životních příležitostí, aby tam usnula věčným spánkem a vydala se na cestu do světa, kde se mohou pohybovat jen silní a stateční. Měla jste našlápnuto na to, být úspěšným finančníkem, ale vy jste místo toho odpověděla na malý novinový inzerát společnosti UNICEF a stala se humanitární pracovnicí. Celý příspěvek
Archiv autora: Tereza
Srdeční záležitost T.H.P. – Arnošt Lustig (Tvé číslo zůstane navždy v mém telefonu)
Je krásné tě zase jednou potkat Arnošte. Ještě před pár lety jsem nevěděla, že to jde. Že to jde tak, jak to cítím teď. Je to tím, že už jsem zažila odchody blízkých a daří se mi s nimi žít ve všech těch krásných pocitech dál. Cítím jejich lásku i smích ve chvílích jakéhosi napojení na cit, který je podle mě věčný. Mluvila jsem o tom s tvojí Evou, obě jsme dcery, kterým odešli tátové. A povídáme si s vámi pořád.
Takže teď zrovna mám pocit, jako bys tady byl. Dívám se na fotografii, kde mě držíš v pase, tak jak ti to dělalo vždy dobře. Milovník žen, který hřál jako slunce a maloval všem úsměvy na rty. Ženy tě milovaly, protože každá se v tvé přítomnosti cítila být královnou. Každá získala pocit výjimečnosti a krásy a stačilo s tebou prohodit jen pár slov někde při náhodném setkání ve společnosti, kterou jsi měl rád. Muži zase nabývali sílu – všem jsi říkal Bejku. Znamení vskutku erotické, jak praví znalci Zodiaku. Prostě jsi bavil všechny a vlastně to děláš stále. Víš, že kdykoliv o tobě s někým mluvím, vždycky se usmíváme? Já myslím, že ty ses smál i na svém vlastním pohřbu, kdy rabínovi upadla Tóra a na toho tvého Bejka vzpomínal každý z mužů, kteří tam hovořili. A ženy, ty se zase zasněně usmívaly. Nepřeháním, bylo to tak. Tak jsem to viděla v Synagoze na Starém městě Pražském, nedaleko krámku, kde jsi u jedné šikovné holky (jak jsi mi vyprávěl) kupoval ručně pletené svetry. A mně tam někde při obřadu vypadla z prstýnku perla. Nehledala jsem ji, stala se mojí slzou věnovanou tobě na cestu do nebe – sekce: nejlepší spisovatelé planety Země.
Celý příspěvek
Blanka Bohdanová
Veliká dáma našeho hereckého světa, ale srdcem a duší malířka a výtvarnice. A vlastně i prvním povoláním, protože malířství je tím, co bylo jejím vysněným povoláním už v dětství.
Sen, který si dávno splnila a díky svému talentu je uznávanou a obdivovanou malířkou už spoustu let.
Jsem moc ráda, že její obrazy zdobí zdi mé galerie a tak vám je teď v čas vánoční mohu představit.
T.H.P.
BLANKA BOHDANOVÁ
se narodila 4.března 1930 v Plzni. V sedmnácti letech odešla do Brna studovat herectví. Po absolvování JAMU nastoupila v roce 1951 do Východočeského divadla v Pardubicích (Desdemona, Rosalinda, Anna Karenina, Máša, Manon Lescaut aj.). Od roku 1957 hraje v Praze ( 1957 – 1960 Městská divadla pražská, 1960 – 1966 Divadlo E.F.Buriana). V roce 1966 přijala nabídku Národního divadla, ve kterém byla v angažmá 44 let (Ellena v Schisgalově hře A co láska?, Kleopatra, Lady Macbeth, Rojasova Celestina, pacientka v Puigově Vabanku atd.). S první scénou se rozloučila benefičním představením Barevný život.
Natočila mnoho televizních her a inscenací (Odcházeti s podzimem, Ryba ve čtyřech, Duše a dušičky, seriál Hotel Herbich a další) a také filmů (Velká samota, Čest a sláva, Poklad hraběte Chamaré, Neúplné zatmění aj.) Po roce 1968 byla její kariéra na několik let silně omezena.
Dnes hraje v Činoherním klubu v inscenaci F. Mitterera Moje strašidlo v partnerství se Stanislavem Zindulkou a v Divadle Viole v Coburnově hře The Gin Game s Josefem Somrem. Za roli Fonsie v této hře získala cenu Thálie, byla oceněna i za práci dabingovou a rozhlasovou.
Vydala knížku Josífek z otcovy literární pozůstalosti, svou knihu Život jako v pavučince a poslední rekapitulaci jak osobního tak společenského poznání od předválečného období až do současnosti – Život jako takový.
Žila s rodiči až do jejich smrti, z druhého manželství má syna, fotografa Vlada Bohdana.
Od poloviny sedmdesátých let se věnuje olejomalbě a grafice. Vystavuje v Praze i po celé republice, také se účastnila zahraničních výstav ve Španělsku, Řecku, Holandsku, Německu, Brazílii, Itálii, Japonsku a Polsku. Obsáhlou výstavu uspořádala v roce 2010 v síních Novoměstské radnice v Praze 1.
O své malbě říká: „Svět mohl být jiný, než v jakém žijeme. Nemusel být třeba tak barevný, chudší na vůně i tvary. Máme velké štěstí a navíc dar fantazie. Přesto někdy tvary porušuji s vědomím relativity, ale světlo, které je přítomno, je přiznanou nadějí.“
Umění a Víno patřilo od nepaměti dohromady a tak je tomu ted´ i v AzeReT
Druhý díl výstavy fotografií Jardy Fišera provází ochutnávky výborných slovenských a italských vín. Mistr fotografie i mistr vinařský tak uvádějí návštěvníky galerie do svých světů společně. Se sklenkou vína je přijemné nechat si vyprávět příběhy, které jsou zakleté v obrazech na stěnách……..děti si na téhle výstavě také mají s čím hrát a to díky objektům, které do prostoru galerie pan Fišer, postavil……vítejte tedy u nás……
Úspěšná výstava ak. malířky Šárky Hejnové právě zkončila…
Jaroslav Fišer
Jaroslav Fišer 
Narozen 8. 9. 1965
•2011 – Michael škola reklamní tvorby
•2000/1 zima – Stipendijní pobyt na Káhirské Univerzitě
•1999 – Pedagogický pobyt na Akademii v Krakově
•1994-2002 – odborný asistent na VŠUP
•1993-94 – Ředitel Pražského domu fotografie
•1992 – Stipendium na Univerzitě Trent v Nottinghamu
•1991 – Stipendium na AVU v atelieru Aleše Veselého
•1990 – Stipendium na Akademii v Amsterdamu
•1987-92 – FAMU, katedra fotografie (Mgr.A.)
•1981-85 – Střední průmyslová škola grafická
S A M O S T A T N É V Ý S T A V Y :
•2011– Knižní obálky, Knižní veletrh, Havlíčkův Brod • 2011– Šuplík, Galerie České Spořitelny,Kladno • 2010– Knižní obálky, Palác Luxor, Praha• 2002– Mimo atelier, MVS Liberec • 2001– Funkeho Kolín • 2001 – Galerie České Spořitelny, Kladno • 1999 –Fakulta užitých umění, Akademie, Krakow • 1997 – Jubilejní synagoga, Praha• 1996 – Fotoforum, Curych • 1995 – Galerie České Spořitelny,, Kladno • 1995 – Galerie Fronta, Praha • 1992 – Passinger fabrik, Mnichov • 1992 – Pražský dům fotografie • 1991 – Galerie Svazu českých fotografů, Praha• 1991 – FAMU • 1990 – Galerie Scholte – Rijksakademie van beeldende kunste, Amsterdam • 1990 – Galerie A’pert, Amsterdam • 1989 – OKD Praha 8 • 1988 – Valdštejnská zahrada, Praha
V Y B R A N É S P O L E Č N É V Ý S T A V Y :
•2011- Houby,houbičky, galerie Art in box • 2010-11 Výběr II., Galerie Diamant, Praha, GVU Klenová, Muzeum Vodňany • 2010- Pocta B. Reynkovi, GVU Havlíčkův Brod• 2007/8- Umělecká Beseda, Galerie Orlických hor, Novoměstská radnice,Galerie výtvarného uměnív Mostě, Západočeské muzeum v Plzni • 2006- Pocta Umělecké besedy Václavu Rabasovi, Rabasova galerie Rakovník • 2007- Výběr, Galerie Diamant, Praha• 2006- Autoportrét, Galerie Františka Drtikola v Příbrami • 2005 -Česká fotografie 20. Století, GHMP• 2003 -140 let Umělecké besedy, GHMP, 2003 2001 – Doteky- III. mezinárodní symposium, Klenová • 2000 – UB 2000/01, Mánes, Prague• 2000 – Reklama 90/00 – Technické Muzeum, Praha • 1999 – Čas zvuků, Unětice• 1998- Čeští výtvarníci k 650. výročí Univerzity Karlovy, Karolinum • 1998 – Asi, asi asistenti,VŠUP • 1998 – Umělecká beseda, Mánes • 1997 – Sbírka Martina Lehnera-Fotoforum, Curych• 1997 – Umělecká beseda, Mánes • 1996 – Umělci Fotofora Feldeg, Curych• 1996 – Tendence,Peking • 1996 – Funkeho Kolín • 1994 – Česká fotografie 1989-94, Mánes • 1994 – Art‘s Fair,Chicago• 1993 – Kunst Rai, Amsterdam • 1993 – Funkeho Kolín • 1992- – What’s new-Prague – Art Institute, Chicago• 1991 – Současná česká fotografie, Dietsenbach • 1991 – Umělci galerie A‘pert, Amsterdam• 1990 – Why van Gogh? – A‘pert gallery, Amsterdam • 1989 – Konfrontace, Svárov • 1989 – Other side of photography – Rietveld Academy, Amsterdam • 1988 – Hollar, Prague
Z A S T O U P E N Í V E V E Ř E J N Ý C H S B Í R K Á C H
• Victoria & Albert Museum, Londýn • Stiftung fur die fotografie/Kunsthaus,Curych • Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha • Karlova Univerzita • Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec • Galerie hlavního města Prahy/Pražský dům fotografie
Ak. mal. Šárka Hejnová-Svobodová
Vystudovala VŠUP-obor divadelní a filmový kostým. Již během studií měla příležitost spolupracovat jako kostýmní výtvarnice s předními českými jevištními výtvarníky a režisery. Její přístup k divadelnímu kostýmu nejvíce ovlivnili Ester Krumbachová a Zdenek Seydl, od svého otce prof. Josefa Svobody, s nímž od roku 1977 trvale spolupracovala doma i v zahraničí, se učila vnímat divadelní prostor a funkci dramatického kostýmu v něm. Z českých divadelních režisérů ji nejvíce ovlivnili M. Macháček. L. Smoček, E. Schorm a J. Srnec, specifiku filmového kostýmu si ověřovala ve spolupráci s filmovými režiséry K. Kachyňou, J. Jakubiskem, V. Chytilovou, V. Vorlíčkem, atd.
Jako kostýmní výtvarnice pracovala doma především v ND v Praze, a v Laterně magice, Černém divadle, v Činoherním klubu, v DJKT v Plzni, ve Filmovém studiu Barrandov a v České televizi, v zahraničí např. pro Operu v Sydney, v New Yorku, Ženevě, Marseille, Trieste, Bologni, Vídni, Paříži, Bruselu, Antverpách a v divadle Arena di Verona.
Stále se věnuje scénickému a filmovému kostýmu, návrhům masek a výtvarnému řešeni interierů;. v poslední době rozšířila svůj výtvarný zájem na keramické mozaiky – obrazy kombinované s dřevem a břidlicí, stěny a stoly.
..s lehkostí podzimního večera..
